18 kill me

2. května 2017 v 22:36 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Zítra mi bude 18. Kdo by kdy čekal, že se toho dožiji. Určitě jsem v minulosti uzavřela pár sázek, že to nedám. Nechci, aby mi bylo 18. Jasně nic se nemění. Ale mám pocit, že jsem prostě už moc stará a měla bych mít aspoň nějakou zodpovědnost. Ale můj život je jen velmi špatná telenovela a důkaz, že srdce je sračka a chemické reakce nejsou náhodou.

Mamka určila, že půjdeme na večeři. Asi proto, že miluji jídlo, ale stejně si dám řízek jako vždy. Skoro vždy. Taťka je na rybách, a tak jsme měli jít jen čtyři. Já, mamka, sestřička a má drahá polovička. Teď volal, že se vrátí a chce jít taky. Těžko říct, jestli mu přišlo správné se mnou být na mé osmnácté narozeniny, nebo mu neberou ryby. Ani nevím, jestli jsem ráda. Kupa blbých vtipů na můj účet nebo nějaké jiné kecy.

Zítra zase píšu dva testy. Ale seru teď i to, co se výjimecně naučím. Aneb dnešní matika a mé vítání čtyřky z matiky na výzo.....
Jsem ve chvíli, kdy si říkám, že jsem se měla zabít už dávno. Ale zase přeci mamka netrpěla takovou dobu se mnou jen proto, aby mě zničila trapná společnost, má přecitlivělost, šikana či lidské přetvářky a lži. Říkala, že její nejhorší narozeniny byly 25. Byla jsem v nemocnici s velkymi horečkami, průjmy a zvracením a byla jsem tam pěkně dlouho, protože se nevědelo z čeho to je. A pro takové dvouleté mláďátko to asi bylo vážně hardcore. A ona chudinka byla i dva dny vzhůru, protože jsem stále plakala a nebo chtěla číst. Krásně strávené narozeniny v nemocnici.

Dnešním článkem jsem asi o sobě řekla víc, než jsem plánovala. Ale vždyť je to jedno. Všechno je. Až na moji rodinu. Proto jsem jim jen chtěla poděkovat někdy, že se tak snažili, i když ze mě vznikla ubohá lidská stránka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama