Píšu #2

2. dubna 2017 v 21:43 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Věci, co by mě měli trápit, mě nezajímají. Věci, co by mě neměli trápit, mě netrápí, ale myslím na ně. Věci, co by mě měli zajímat, mi jsou jsou jedno.
Kecám. Mluvím o lidech.

Už nepřemýšlím o věcech jako dřív, nepřemýšlím o nich nijak. Nějak to cítím, a tak to je. Lehce umírám zevnitř, ale zlepšuje se to. Učím se žít? Možná. Asi se nikdo nikdy nenaučil žít, ale tak v rámci komerce to tak asi nazvat mohu. Nějaké chvíle v mém životě nemůžu ovlivnmit, zasahují mě ale čím dál tím méně. Nesmím se trápit takovými věcmi. Nesmím moc přemýšlet. Nesmím být plná pochybností. Je to tak a já se s tím musím srovnat. Jde to pomalu, ale jde to.

Ještě jsem začala číst knížku o životě s vysokou inteligencí. (Ano mé IQ je bohužel vysoké) Nebudu psát, co v té knize je, ale vyberu si citát, který nepochopí nikdo, kdo knížk unečetl, jak by měl.

Nejhorší na světě, co se vám může stát je narodit se jako žena. Nadprůměrně inteligentní žena.
Proč tomu tak je se většina lidí dozví v knížce, v které jsem se naprosto našla. Aspoň vím, že nejsem až tak rozbitá sama, a že k tomu vždy nějaký předpoklady jsou. Je tam vylíčená celá možná psychika člověka s vysokou inteligencí. Po dlouhé době mě zase ohromila psychologie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 14. dubna 2017 v 21:36 | Reagovat

Nechce sa ti napísať mi názov knihy?

2 made-in-my-head made-in-my-head | 17. dubna 2017 v 6:22 | Reagovat

[1]:  život s nadprůměrnou inteligencí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama