Duben 2017

13 reasons why/srát na recenze/13RW

28. dubna 2017 v 19:57 | *Jenna |  Ze života puberťačky
13 reaosns why. Fenomén posledního měsíce. Na we heart it, instagramu, tumblru, na tvrdých facebookových statuscích nenajdete skoro nic jiného.
Nevím, jestli mě štve, že se z toho stal takový boom, protože ten seriál má dobré hlášky, pocity fungují správně..


Jen mně tom uchybí všechno, co může. Ta holka popisovala pocity, které byly přehnané vůči situaci. Všechny ty super tvrdý statusy byly pro její situci a i pro většinu lidí tak přehnané. To snižovalo kvalitu. Kdyby byla aspoň polovina kazet opravdu tak zpoloviny závažná jako s Brycem... Bylo by to dokonalý. Tohle jen ukazuje slabost dnešních teenagerů.

Ale to je plus pro mě. Myslela jsem si, že jsem slabá, že jsem se stala slabou. Díky tomuhle a těm milionům lidem, kteří si to skoro bezdůvodně všude postují vím, že já toho zvládal mnohem víc, než by si většina dokázala dovolit.


Je to můj oblíbený seriál. Ne kvůli ději, ale protože já nad pocity nepřemýšlím. Až když to někdo vysloví nahlas, dojde vám to, cítíte to. Nebo tak to mám aspoň já.

Jen pak fňukjí všichni a strašně se do toho vžívají. No ti chytří vědi, kde je realita.

Bude druhá série. Doufám, že bude méně mainstream a méně pro slabochy.

Btw. Alex je nejvíc cool guy. O jeh osmrti se bavit nebudu. Protože kdo ví, já sama si netroufám hodnotit. Ale Myslím si, že by on měl pravý důvody dělat kazety. Nebo Justin. To byli zničení kluci. Stejně ne dost. Jak jsem říkala... Ztracený kluk vs holka? Co je horší. Asi to nikdo neví, protože si nemůžeme zažítobojí, ale z psychického hlediska víme všichni, kdo to má složitější.

Dovoluji si přiložit pár quotů, co se mi zrovna líbilo. Ne všechno je z 13RW. Hlavně se do toho všichni nezapomeňme tvrdě vžít pro nic...






Prý žiju.

24. dubna 2017 v 19:27 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Anglie je za mnou. Takový funny rekty, co jsem tam lidem dávala. A výraz pipky, když zjistila, že její přítel není až tak věrnej. Dlouho jsem se necítila tak dobře. Jinak zážitkově to nebylo špatné, ale prostě.. Ehhh... Nesnáším Londýn. Jediné velké plus byli tanečníci na ulici, v životě jsem neviděla lepší. Tak jsem jim přispěla poslední drobné, co mi zbyly.

Jinak život nějak běží. Poslední dny lépe než třeba minulý měsíc, ale tak kdo ví na jak dlouho. Stále mám nutkání někoho zabít nebo aspoň dost silně zmlátit.

Písemky ve škole.. 8x z 10 mi utekly o jeden bod. Devátá o bod a půl. Tak jako... Prostě karma asi. Na to, že se neučím dobrý ale.

Dokoukala jsem 13 reasons why. Kdybych byla cíťa a slabá, jak ta pipka, tak už jsem mrtvá tak 238543434x. A mám tak 142 důvodů proč se zabít, ale tolik pásek by nikdo neposlouchaal. Každopádně dobré odreagování. Ale konec je shit.


Blindness

15. dubna 2017 v 7:39 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Super za pár hodin odjíždím do Anglie. No... Proč to nevylepšit? Moje ječný zrno je tak 374699421x horší jak včera. A žádná mast mi nepomohla. Takže teď každé mrknutĺ bolí jako, když se říznete žiletkou do rtu. Super pocit. Hlavně že budu šťastnější a pozitivnější. Ha ha. Očividně to tak být nemá... ale stejně vím, že mě ta krajina severní Anglie opět dostane a zlepší se to o dost všechno. Ale teď? Nejradši bych pobodala každýho člověka, co jen projde kolem. A svoje oko si vypíchla. Držte mi palce, ať to všichni přežijeme.

Gone.

14. dubna 2017 v 21:17 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Něco je pryč. Co nevím. Možná si spolu s brkem odpaluji i mozek. Možná určitě. Každopádně se emoce zlepšily. Zítra odjíždím do Anglie. Pocity mám nakonec smíšené. Ale asi bude dobré na chvíli trávit čas jen já se sebou.

d r u g s.

9. dubna 2017 v 22:15 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Začnu obyčejně... dny jsou lepší a horší. Některé si pamatujeme, některé vůbec. No já mám dny všechny slité poslední dobou. Minulý týden jsem byla v Praze. Ještě s pár lidma. A dali jsme jointa na nejfrekventovanější ulici v Praze. Prostě nám už to nemyslelo a policajti zrovna odjeli. Ha ha ha. Okolo šli turisti, řekla jsem, zme jim pomůžu najít cestu, ale nakonec poodešli jiným směrem. Odpálili jsme to. Možná už jsem opravdu smažka, co na realný svět prostě nemá. Nebo jsem jako každý druhý člověk mé generace. No každopádně troll. Vrátili se ztracení turisti, že jsou od policie a vytahli průkaz. Ha ha ja. Začla mi hrát v hlavě ta strašně krutá znělka z Kobry 11. Tak nám vzali občanky a sepsali to. Byla jsem o 200 lehčí, ale v tu chvíli mě to vůbec netrápilo, už jsem byla lehce jetá. Ani teď mě to netrápí. V podstatě se nic nestalo a jsem v poho. Doma se to ještě vylepšilo nalezením elektrony, ale to se smetlo pod stůl. Hledám ji půl roku a najednou ji matka najde, zrovna tenhle den. Náhody. Napsala bych víc ale stačí, že si to pamatuji já. A protě velké náhody se tam střetli, proč se to stalo tam a proč nás neprohledávali atd... Holt v Praze je to jinačí. Díky bohu za naši 3k velkou vesničku.

V sobotu také odjíždím do Anglie. Opravdu se opět zase mega moc těším. Cítím se při cestování kamkoli nejvíce svobodná. Nabíji mě to energií a myšlenkami. I z negativních se nakonec stanou pozitivní nebo je přijmu a neřeším dále. Také se těgším na fotky. A brzy budu mít narozeniny. Prostě tímhle týdnem začalo rušno a každý týden nějaké výlety. Díky bohu za to. V létě mě čeká ještě autoškola. Bože fakt jsem nečekala, že ještě budu žít tak dlouho. Ještě doplním, jak se cítilm. Na veřejnosti to už zvládám lépe. Pocity negativní nepřevládají. Pozitivních ale taky moc není. Jen tak promlouvám, ale naštěstí mě teď nic netrápí. A to co normálně by asi mělo, stejně nezměním.


Píšu #3

3. dubna 2017 v 20:10 | *Jenna |  Poezie, Próza
Vím správné řešení
ale které vybereš?
Nebo už to bylo dáno?
Nějak to je
Nějak to bude

neusmívám se už jako dřív

mohu ještě vůbec?

nechci vlastně nic víc než všechno
chci vzdychat jako nikdy dřív
chci se smát, upřímně se smát
klidně i šileně a už budu mít křeče

Chci se cítit chvíli živá.

Místo toho procházím ulicemi
někteří si mě nevšímají
jiní nechápou proč sluneční brýle, když prší

Směju se
Soustředím se na vše.
Pak chci začít bodat do všech kolem.
můj mozek funguje na 120%
ciltím se jak v Matrixu

Ale ne. Jsem jen pod vlivem.

Píšu #2

2. dubna 2017 v 21:43 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Věci, co by mě měli trápit, mě nezajímají. Věci, co by mě neměli trápit, mě netrápí, ale myslím na ně. Věci, co by mě měli zajímat, mi jsou jsou jedno.
Kecám. Mluvím o lidech.

Už nepřemýšlím o věcech jako dřív, nepřemýšlím o nich nijak. Nějak to cítím, a tak to je. Lehce umírám zevnitř, ale zlepšuje se to. Učím se žít? Možná. Asi se nikdo nikdy nenaučil žít, ale tak v rámci komerce to tak asi nazvat mohu. Nějaké chvíle v mém životě nemůžu ovlivnmit, zasahují mě ale čím dál tím méně. Nesmím se trápit takovými věcmi. Nesmím moc přemýšlet. Nesmím být plná pochybností. Je to tak a já se s tím musím srovnat. Jde to pomalu, ale jde to.

Ještě jsem začala číst knížku o životě s vysokou inteligencí. (Ano mé IQ je bohužel vysoké) Nebudu psát, co v té knize je, ale vyberu si citát, který nepochopí nikdo, kdo knížk unečetl, jak by měl.

Nejhorší na světě, co se vám může stát je narodit se jako žena. Nadprůměrně inteligentní žena.
Proč tomu tak je se většina lidí dozví v knížce, v které jsem se naprosto našla. Aspoň vím, že nejsem až tak rozbitá sama, a že k tomu vždy nějaký předpoklady jsou. Je tam vylíčená celá možná psychika člověka s vysokou inteligencí. Po dlouhé době mě zase ohromila psychologie.

Píšu

1. dubna 2017 v 20:28 | *Jenna |  Poezie, Próza
Dnes jsem opět šla ulicemi

všechna ta .. má .. nenávist

Nemohla jsem dýchat

Bylo to jedno

Ostatně jako celý svět

Všude byla voda
kapala mi z obličeje na zem
ten hluboký dech

nemohla jsem dýchat

zašeptání

a útěk?
Zeptala bych se od čeho


Ale to by mi dopsala tužka

https://www.youtube.com/watch?v=1PoTw4i-4T4