Prosinec 2014

Zabití vinné dívky.

17. prosince 2014 v 20:28 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Kolika lidem jsem zkazila úsměv na tváři ? Kolika lidem jsem zkazila jejich sebejistotu ? Jejich štěstí ? Kolika lidem jsem lhala ? Kolika lidem jsem ublížila ?
Je jich mnohem víc než těch, kterým jsem pomohla a udělala je šťastnými. Možná to bude tím, že nikdo takový není.
Přemýšlím, jestli není načase to vzdát. To všechno. proplout životem, jak to po mě většina lidí chce. Nikoho si nepřipouštět k tělu, jelikož ne že bych zůstala jen nahá. Každý si ze mě chce vzít ještě víc, takže ze mě zbylo pár kostí...

Já nevím, nikdy mé já nedokázalo ostatní ignorovat. Být bezcitné. A asi se mi nestalo, že bych někoho přímo nenáviděla. Ale já už nyní vážně nikoho nemám. Stojím sama na zastávce a sleduju všechny ty bezcitné svině okolo. Ty přetvářky. Zamilované páry. Důchodce, co furt mají kecy. Dobře, teď to vypadá, jako bych opravdu nenáviděla lidi a byla zahořklá. Ale co mám jiného říct, když už to ani nejsem já ? Když VŠECHNO, v co kdy věříte, vám někdo vezme, přečte si to, zmuchlá, zapálí a ještě přilije benzin, aby se ujistil ?

Vždycky , když se zamiluji, okusím trochu sladké náplně, cítím takové to štěstí. A za chvíli mám zlomené srdce. Zajímá mě za jak dlouho srdce dojde do bodu, kdy bude opravdu jen pumpovat krev a veškeré city budou pryč. Přála bych si, aby to bylo co nejdřív. Bohužel já jsem citlivý, naivní, důvěřivý, mladý, snílkovský člověk.

Brečela jsem po dlouhé době, jelikož jsem si několikrát byla jistá, že jsem šťastnější ještě nebyla. Cítila jsem se živá, chtěná a hlavně milovaná. Teď se cítím jako kapesník.

To každému přijdu jako nic ? Já snad nemám city ? Já to snad vždycky vydržím ? Proč mě musí vnímat jako tu silnou, co nahodí úsměv nebo sluchátka a všechno je ok ?!

Každopádně já už nechci. Vážně nechci. Nechci žádnou lítost, žádné lži, žádné lámání srdce nebo okrádání mě o mé vlastní tělo. A teď už jen to nejtěžší... - Nechtít lásku.