Život malé puberťačky.

6. října 2014 v 20:21 | *Naivka |  Ze života puberťačky
18.9.
Včera jsem to už psychicky nezvládla, rozbrečela jsem se. Myslím, že víc než kdykoli jindy, následně přišlo vyzvracení večeře a pak zase pláč a pláč. Nevím, co přesně jsem udělala. Tedy vím, jen nevím, že se to dá celé tak moc podělit pár věcmi. Mrzí mě to a nevím, co si o tom mám myslet. Mamka se do toho taky připletla a Panu J jsem nyní naprosto jedno, což je asi lepší.
Myslím, že jsem byla opravdu hodně na dně, jelikož jediné, co si pamatuji jso utři balíčky posmrkaných kapesníků, opuchlé oči a rty. Nakonec mě seřval a zavěsil. Rozbrečela jsem se znovu a zalezla do postele.
23.9.
Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna já budu nenávidět někoho jinýho než sebe. Ah ne.. Přišlo to lehce. Stačilo pár zpráv.. A začala jsem brečet, zase... Nebrečela jsem dlouho a přemýšlela, proč vlastně se furt cpu tam, dke už mě nic dobrýho nečeká. Přemýšlela jsem, jak moc jsem se za ten rok změnila, pročítala, co jsem psala. Byla jsem blbá. Nenáviděla jsem se. Ale proč ? Nic jsem neprovedla. Byla jsem sama sebou. Ale chtěla jsem se stále měnit, abych se jim líbila, ale proč ? K čemu? Jsem jedinečná. Neznamená to, že jsem nejlepší, ale nemusím se měnit kvůli někomu.

Celý den pak byl takový zvláštní. Večer ve vaně jsem si sepsala, proč vlastně nenávidím Pana J. Našla jsem 11 bodů, u kterých to je ještě tak na dalších pět bodůrozepsané a vůbec jsem neváhala. Mám to daný na nástěnce, kdybych polevila, tak ať to mám hned na očích. Já už se totiž nehodlám ponižovat!

6.10.
Omluvila jsem se mu. Škemrala. On si našel jinou a odmítl mě. Tak rychle.. Nepopírám, že to bolí. Je to už sedm dní, co se to stalo. Přijdu si prázdná, ale nadruhou stranu jsem nyní mnohem šťastnější. Po mém boku opět stojí Pan L. Vypadáme spolu jako dva zamilovaní blázni. A opět nepopírám, že jím nejsem. Na Pana J jsem rozhodně nezapomněla, ale tak on má svoji "barbie" pořád u sebe a je šťastný, proč si mám já tedy odpírat někoho tak hodného jako je Pan L? A tak si žiju. Ne úplně šťastná, ale aspoň už nebrečím několikrát za den, ani nemám své egoistické sklony. Prostě to jsem zase já. Myslím na Pana J. Ale už ho opravdu nechci a ani nepotřebuji zpátky.

A tak si žije malá puberťačka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama