Říjen 2014

Kde je láska ?

26. října 2014 v 9:08 | *Naivka |  Fantazírování ^^

Proč si lidé, tak moc ubližují ? Proč závidí ? Každý na světě je jiný, výjimečný. Proč závidíme jejich jedinečnost ? Vždyť můžeme být mnohem lepší než jiní.
Nepřemýšlíme nad lidskými příběhy. Když vám někdo řekne, "Sešla jsem se s ex a byli jsme spolu přes noc." Co vás napadne jako první ? Sex. Jestli ne, tak se omlouvám. Jste výjimeční. Mě a spoustu dalších to napadlo. Sama jsem to zažila. Byla jsem přes noc s bývalým. Hráli jsme karty asi do tří do rána. Pak jsem tam usnula u nějaké písničky. On si lehnul vedle a koukal na záznamy z LCS. Nic se nestalo. Teda až na to, že mi vzal všechnu peřinu a vystrčil mě na kraj postele.
Ale proč o tom vlastně mluvím... Ďábelští lidé s andělskou tváří...
Právě Pan J mě naučil, jak se těmhle sviním vyhýbat. Každý má předsudky, každý má radši sebe, každý lže. Musíte jen zjistit, o co tomu dotyčnému jde. Mně osobně jde o to, nebýt za svini. A až mi bude na nic, abych mohla někomu zavolat, on by přišel a obejmul mě.
Oh.. Teď mi dochází.. Mám takové lidi, takže už mi o to ani nejde.
Prostě sebou už nechci nechat vyjebávat. Jsem naivka už odmalinka. Každému věřím a snažím se být milá. Jo.. Život mi dal párkrát přes držku a už mám asi jen dva lidi, kterým věřím. Pozor. Rodina to opravdu není. Smutné...
Mám facebook. Na něm sice jen pár přátel, ale i tak vidím stále ty falešné smajlíky, komentáře, pusinky. Občas mi jez toho na blití, občas se musím smát. Ti lidé nevidí, že si lžou ? Že se jen tak přetvařují ? Myslím, že to jen nechtějí vidět.
Já sama to, ale nepoznala. Skončila jsem na dně, protože mi ublížil člověk, od kterého bych to v životě nečekala, a právě proto lidi s přetvářkou nenávidím a opovrhuji jimi.
Nemají sílu ukázat, kdo doopravdy jsou, lžou mnohem víc než jiní.
To je můj názor.
A teď k tomu, co se vlastně stane, když se nebude přetvařovat....
Budou vás nenávidět všichni, kteří tu přetvářku mají. Občas vás to bude ničit.
Pokud začnete ignorovat, budete se smát.
Žádný z nás nepotřebuje kolem sebe takové lidi.
Plné předsudků, lhaní, pomlouvání, bodání do zad, machrování.

Jen si to už musítě konenčě uvědomit. Ti zvláštní lidé, kteří jsou odlišní, jsou ti opravdoví. Ty kopie, krásné, všema uznávané, jsou smažky. Remember it. And R.I.P.

Záchrana !

10. října 2014 v 6:06 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Je ráno. 5:45 ? O.o A já si musím jít umýt hlavu. Všichni až na naši kočku spí.
Dojdu k vaně. A tam pavouk. Jako první jsem ho plánovala spláchnout, jelikož se pavouků.. no nebojím, jen na ně nerada sahám.
Ale to už přešla pal celou vanu a marně se pokoušel dostat ven. Rozhodla jsem se tedy mu pomoct. Nastalo dlouhé přemýšlení, čím ho nabrat. Nakonec mi po ruce byla houbička, a tak bylo rozhodnuto.
1. Nešel na mojí dokonale postavenou houbičku. T-T
2. Šel na houbičku, už jsem ho nabírala, ale rychlostí blesku zdrhnul.
3. Už to vypadá, že se udržel na houbičce aspon z druhé strany a je nyní přenesen do kouta, aby mi neblokoval vanu.
4. Musím na něj myslet, protože jsem ho ještě neviděla a jdu zkontrolovat, jestli jsem ho na houbičce nepřimáčkla.
5. NEBYL TAM !!! T-T Ten cár, co mělabýt jeho noha, byla jen rozpáraná houbička.
6. Pustila jsem se konečně do mytí hlavy.
7. Rychlý úskok, jelikož ze mě seskakuje pavouk. A dosedá na zem.
8. Dál pokračuji v mytí hlavy, ale v tom ho málem zašlápnu, a tak celou podložku i s pavoukem přemisťuji ke dveřím.
9. Sleduji šťastného (doufám, já teda šťastná byla) pavouka.
10. Kočka mňoukne a utočí mi na pavouka. Skoro ho dostala a já dostávám strach T_T
11. Čapnu ji mokrýma rukama a rychle zavřu dveře.
12. Domyji si hlavu, opustím koupelnu, kočku dovnitř nepustím - snad zapomene. A užívám si dpbrého pocitu z ranní záchrany Pavouka.

Jaké bylo vaše ráno ? :)

Život malé puberťačky.

6. října 2014 v 20:21 | *Naivka |  Ze života puberťačky
18.9.
Včera jsem to už psychicky nezvládla, rozbrečela jsem se. Myslím, že víc než kdykoli jindy, následně přišlo vyzvracení večeře a pak zase pláč a pláč. Nevím, co přesně jsem udělala. Tedy vím, jen nevím, že se to dá celé tak moc podělit pár věcmi. Mrzí mě to a nevím, co si o tom mám myslet. Mamka se do toho taky připletla a Panu J jsem nyní naprosto jedno, což je asi lepší.
Myslím, že jsem byla opravdu hodně na dně, jelikož jediné, co si pamatuji jso utři balíčky posmrkaných kapesníků, opuchlé oči a rty. Nakonec mě seřval a zavěsil. Rozbrečela jsem se znovu a zalezla do postele.
23.9.
Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna já budu nenávidět někoho jinýho než sebe. Ah ne.. Přišlo to lehce. Stačilo pár zpráv.. A začala jsem brečet, zase... Nebrečela jsem dlouho a přemýšlela, proč vlastně se furt cpu tam, dke už mě nic dobrýho nečeká. Přemýšlela jsem, jak moc jsem se za ten rok změnila, pročítala, co jsem psala. Byla jsem blbá. Nenáviděla jsem se. Ale proč ? Nic jsem neprovedla. Byla jsem sama sebou. Ale chtěla jsem se stále měnit, abych se jim líbila, ale proč ? K čemu? Jsem jedinečná. Neznamená to, že jsem nejlepší, ale nemusím se měnit kvůli někomu.

Celý den pak byl takový zvláštní. Večer ve vaně jsem si sepsala, proč vlastně nenávidím Pana J. Našla jsem 11 bodů, u kterých to je ještě tak na dalších pět bodůrozepsané a vůbec jsem neváhala. Mám to daný na nástěnce, kdybych polevila, tak ať to mám hned na očích. Já už se totiž nehodlám ponižovat!

6.10.
Omluvila jsem se mu. Škemrala. On si našel jinou a odmítl mě. Tak rychle.. Nepopírám, že to bolí. Je to už sedm dní, co se to stalo. Přijdu si prázdná, ale nadruhou stranu jsem nyní mnohem šťastnější. Po mém boku opět stojí Pan L. Vypadáme spolu jako dva zamilovaní blázni. A opět nepopírám, že jím nejsem. Na Pana J jsem rozhodně nezapomněla, ale tak on má svoji "barbie" pořád u sebe a je šťastný, proč si mám já tedy odpírat někoho tak hodného jako je Pan L? A tak si žiju. Ne úplně šťastná, ale aspoň už nebrečím několikrát za den, ani nemám své egoistické sklony. Prostě to jsem zase já. Myslím na Pana J. Ale už ho opravdu nechci a ani nepotřebuji zpátky.

A tak si žije malá puberťačka...