Plná štěstí a všech myšlenek ohledně Pana J.

4. června 2014 v 11:35 | *Naivka |  Ze života puberťačky
No dobře, je to už přes pět dní, co jsem s ním nemluvila. Očividně mu to nevadí a mně taky ne. Teda.. Ne, že by mi nechyběl jeho hlas, ale on mě slyšet nechce a já radši budu poslouchat někoho, komu za ten čas stojím, kdo nemá potřebu mi nadávat, nebo se na mě těší.

Přiznávám, že jsem musela zatím každý den volat s Panem S nebo s Panem L, ale pořád můžu říct: DOKÁZALA JSEM TO !!! V každé mé desáte větě, v průměru, kterou za den řeknu se určitě vyskytne něco typu: "Pražák, no v Praze", ale už se to postupem dní pomalu snižuje. Jak by se také dalo zapomenout na někoho, koho jste znali celý rok a byli s ním každý volný víkend. Navíc mě Pan J hodně ovlivnil. Můj názor na všechno. Je to až smutné, protože nyní působím ještě mnohem míň vychovaně než dříve, ale tak každý člověk nám nějak, ba i malinko, změní život.

Včera jsem šla konečně do školy a nedokážu slovy poznat mé nadšení, když jsem se tiskla Panu L v náruči. Byla jsem moc ráda, že ho konečně vidím. Nakonec jsme spolu strávili celý den.

A tak jsem jenom chtěla říct, že i po tom drtivém rozchodu stále žiji a jsem šťastná. Díky Panu L.

Takový ten pocit, když nedokážete přestat myslet na někoho, kdo už ve vašem v životě není, když vás vše obklopuje vzpomínkami... A najednou se jen otočíte s pochmurným výrazem a někdo vám dá jasně najevo, že vy jste pro něj nejlepší, obejme vás a snaží se vás čímkoliv udělat šťastnou. Je to pocit k nezaplacení !
Děkuji Pane L.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 4. června 2014 v 11:56 | Reagovat

Souhlasím, ten pocit znám, i když jinak než ty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama