Když.. Jsi semnou.

30. května 2014 v 20:25 | *Naivka |  Fantazírování ^^
Stojíš tak dvacet kroků ode mě a vidíš, že já k tobě nejdu a jen čekám, přesto na mé tváři vidíš usměv a z očí třiští radost. Zrychlíš krok. Už chceš být u mě. Rychle pozdravíš a najednou uslyšíš odpoveď a věnovaný úsměv. Jsi šťastný. Konečně.
Jsem u tebe kousek a přišla jsem za Tebou, za nikým jiným. Můj hlas ti dodává pocit klidu, a tak moc nevnímáš, co ti právě vyprávím, ale jsi moc rád, že mluvím dál a dál. Koukneš se na mě a vidíš na mé tváři úsměv. Bez váhání se zašklebím a smějeme se oba. Doufáš, že ta chvíle nikdy neskončí, protože ty už máš pocit, že v tu chvíli máš vše, co potřebuješ.
Ani si se nenadál a sedíš ve třídě v lavici. Naštěstí mě máš od sebe pár metrů. Občas po mě pokoukneš a vidíš, jak jsem zabraná do toho věčného čmárání v sešitě. Najednou se prudce otočím a usměju se přímo na tebe. Srdce ti poskočí radostí a ty se musíš usmát hned taky. Vyplázla jsem na tebe jazyk a ty se jen usmál, podepřel si hlavu a sledoval mě. Přišla jsem ti roztomilá. A ty jsi byl tak moc šťastný, protože jsi veděl, že se zajímám jen o tebe a jsem takový kousek. Červenáš se, ale ne stydlivostí, nýbrž radostí.
Najednou klečím v šatně na zemi a ty jen sleduješ, jak si zavazuji tkaničky. Trvá mi to déle, jak tobě, protože ty si spěchal, aby si byl co nejdříve u mě. Jdeme všichni společně na oběd, ale ty sleduješ jenom mě. Myslíš na mě. Chtěl bys, abych ti opět ležela v náručí. Jen tvoje. Sáhneš mi na koleno a já na tvojí ruku. Taky už s tebou chci být a jsem ráda, že jsi na mě nezapomněl.
Zanedlouho už opravdu ležíme v posteli a já rovnou v tvém náručí. Koukáš mi do očí. Zbožňuješ ten okamžik. Červenáš se a jemně mi přejíždíš po bocích. Začneš mě lechat a já se jen usmívám. Oplácím ti to a užívám si, že jen já vím, kde jsi lechtivý. Oba jsme šťastný, ale po chvíli uplyne spoustu času a já musím domů. Víš, ž mě uvidíš zase zítra, ale přesto ti je smutno. Chceš mě znova, nechceš čekat tak dlouho. Dám ti pusu, než nastoupím do autobusua ještě na tebe stihnu vyplázout jazyk. Napodobíš mě. Oba se usmějem a pak ti zmizím z očí. Otočíš se a kráčíš domů. Sám. S hlavou plnou myšlenek na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama