Květen 2014

Když.. Jsi semnou.

30. května 2014 v 20:25 | *Naivka |  Fantazírování ^^
Stojíš tak dvacet kroků ode mě a vidíš, že já k tobě nejdu a jen čekám, přesto na mé tváři vidíš usměv a z očí třiští radost. Zrychlíš krok. Už chceš být u mě. Rychle pozdravíš a najednou uslyšíš odpoveď a věnovaný úsměv. Jsi šťastný. Konečně.
Jsem u tebe kousek a přišla jsem za Tebou, za nikým jiným. Můj hlas ti dodává pocit klidu, a tak moc nevnímáš, co ti právě vyprávím, ale jsi moc rád, že mluvím dál a dál. Koukneš se na mě a vidíš na mé tváři úsměv. Bez váhání se zašklebím a smějeme se oba. Doufáš, že ta chvíle nikdy neskončí, protože ty už máš pocit, že v tu chvíli máš vše, co potřebuješ.
Ani si se nenadál a sedíš ve třídě v lavici. Naštěstí mě máš od sebe pár metrů. Občas po mě pokoukneš a vidíš, jak jsem zabraná do toho věčného čmárání v sešitě. Najednou se prudce otočím a usměju se přímo na tebe. Srdce ti poskočí radostí a ty se musíš usmát hned taky. Vyplázla jsem na tebe jazyk a ty se jen usmál, podepřel si hlavu a sledoval mě. Přišla jsem ti roztomilá. A ty jsi byl tak moc šťastný, protože jsi veděl, že se zajímám jen o tebe a jsem takový kousek. Červenáš se, ale ne stydlivostí, nýbrž radostí.
Najednou klečím v šatně na zemi a ty jen sleduješ, jak si zavazuji tkaničky. Trvá mi to déle, jak tobě, protože ty si spěchal, aby si byl co nejdříve u mě. Jdeme všichni společně na oběd, ale ty sleduješ jenom mě. Myslíš na mě. Chtěl bys, abych ti opět ležela v náručí. Jen tvoje. Sáhneš mi na koleno a já na tvojí ruku. Taky už s tebou chci být a jsem ráda, že jsi na mě nezapomněl.
Zanedlouho už opravdu ležíme v posteli a já rovnou v tvém náručí. Koukáš mi do očí. Zbožňuješ ten okamžik. Červenáš se a jemně mi přejíždíš po bocích. Začneš mě lechat a já se jen usmívám. Oplácím ti to a užívám si, že jen já vím, kde jsi lechtivý. Oba jsme šťastný, ale po chvíli uplyne spoustu času a já musím domů. Víš, ž mě uvidíš zase zítra, ale přesto ti je smutno. Chceš mě znova, nechceš čekat tak dlouho. Dám ti pusu, než nastoupím do autobusua ještě na tebe stihnu vyplázout jazyk. Napodobíš mě. Oba se usmějem a pak ti zmizím z očí. Otočíš se a kráčíš domů. Sám. S hlavou plnou myšlenek na mě.

Deníková výzva

30. května 2014 v 17:52 | *Naivka |  O té, která tu je priceznou.
Tak trošku jsem bloudila po ostatních ?blozích? a na jednom (pardon užsi nevzpomínám na jakém) jsem objevila zajímavou výzvu. Dívka si píše i normální deník a vždycky vybere dva zápisy, které zveřejní a to celkem sedmkrát. Začíná se normálními zápisy a pokračujeto až tak, že v sedmém článku budou ty pro ni nejzajímavější zápisy.
A jelikož se mi ten nápad líbí a deník mám náhodou taky, nevidím důvod, proč s tím hned nezačít. :) Ale dva zápisy na mě byli moc, takže to bude vždycky jen jeden a delší ;)

1. A: 2.6.2012 - 20:13
Za těchto pár dní se toho stalo opravdu hodně. Možná mi je i otce trošku líto. Taťka se teď lečí z deprese. Najednou se skoro ze dne na den změnil. Byl milý a dovolil mi se koukat na anime. A de potom mi řekl, že je rád, že mě má a že je na mě opravdu pyšný. (Pozn. Od té doby jsem to už neslyšela) Snaží se napravit to, jak na nás byl hnusnej, a proto se teď chová tak mile. V ondělí jde opět k pschiatričce a mamce z toho není zrovna nejlíp. Taťka je teď naprosto závislej na komunikaci a tráví spolu hodiny zavřeni v kuchyni, zatímco já musím být sama zavřená ve svém pokoji. Sestra to nenese moc dobře, protože taťka chce jen mamku a na nás úplně zapomněli. Já to nenesu tak mizerně od doby, co se narodil prcek, jsem si celkem zvykla. Jen to pořád nemůžu dostat z hlavy a díky tomu se cítím ve škole naprosto mimo. Už se semnou nebaví ani Péťa ani Bára. A propadám z matiky, snad se to zlepší. Brzo...
Řekla bych, že toto období mě hodně změnilo, ale už mi není nepříjemné o tom mluvit, proto jsem z toho udělala hned zápis číslo 1.

Nemocná T-T

29. května 2014 v 17:58 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Tak se tu v postýlce válím chudák nemocná. A to není zrovna moc dobře, protože nic nedělání mi dává prostor k přemýšlení. Konkrétně nad Panem J. Dneska už jsem klidnější, nezlobím se. Ale lépe se necítím. Moc dobře si uvědomuji, v kolika věcech mi lhal. Kolikrát mě jen zneužil, kolikrát mě vydíral. A přes to stále vidím chybu spíše na mojí straně. A díky tomu přemýšlím nad omluvou, ale to si já nemůžu dovolit. Ne teď. A vlastně už ani nikdy jindy. Po mém boku stojí Pan L, mamka mě teď má radši a já sebe tak trošilinečku taky. Už si nepřipadám tak ztracená a zkažená. Ale tím zase neříkám, že už to nějak skončilo. Pořád to celé vidím mizerně, ale víc se usmívám.

Trochu přemýšlím, kde vlastně to celé začalo. A já si myslím, že už prvním Jirkou (ano na mém blogu se vyskytuje i někdo, kdo má jméno). Zkazil mě natolik, že jsem do toho spadla znovu. A tentokrát si troufám říct, že mnohem víc. Ještě nejsem plnoletá a je pro mě jeden rok života strašně dlouho, já to neumím hodit jen tak za hlavu, jakoby ani žádný Pan J neexistoval. potřebuju čas. Spoustu času, ale já tak dlouho čekat nedokážu !

Asi tu zase jenom fňukám, ale kdo zažil chápe, že je to jedna z nejtěžších věcí..

A teď trochu pozitivity do toho umírání ne ? :)
Nemám meningitidu ! (Ano čekala jsem, že ji budu mít, nakonec všechno v pohodě, takže opravdu úleva) už si můžu ocumlávat Pana L, jak budu chtít ! :3

You need me, man. I don't need you.

28. května 2014 v 19:58 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Stejně tě nechápu. Ani po tom roce, co se známe. Nechápu tvé arogantní chování. Stejně tak jako nechápu své, ale vím, co si myslíš a v co doufáš. Trochu ironie co ? Vím, že si namlouváš, jak mi budeš chybět, a když ti ostře do očí vpálím, že ne snažíš se mě setřít, ale mě už to je oficiálně jedno. Nezajímáš mě už ani zdaleka co dřív. Ale každej den si vzpomenu nejméně na dvě věci, které mám spojené jen s tebou,. Doufám, že to už brzo zmizí, protože já už NECHCI! Nechci tě nikdy v životě vidět, nepotřebuju s tebou mluvit, i přes to jak si namlouváš, že budu chtít. NE. Jsi pro mě mrtvej. Vím až moc dobře, co jsi zač. Jak ti šlo jen o to jedno a pořád mi cpal, že kdyby ano, tak si najdeš nějakou aspoň s trojkama. Pfffff.
LIAR !
A potom věm mi říct, že jsem prolhaná mrcha. A ubohá. Oh ano, říká někdo, kdo se choval celých třičtvrtě roku jako největší idiot ve vesmírů Vážně si mě zklamal a nejhorší je, že to není jen o tobě, ale o všech a to jen kvůli tobě !
NAZDAR.
(Ano napsáno pod vlivem omamnýc látek, plná vzteku po posledním hovoru s Panem J)

Říkám ti.. že JÁ ! Ale.. Ne, my. :)

27. května 2014 v 20:24 | *Naivka |  Fantazírování ^^
Ty jo, už je to rok, co jsme dostávali přihlášky na cestu do Anglie, mám tu další do Skotska. Určitě čekejte hromadu fotek ;)
Dnes mám opravdu velmi náladovou náladu. (Jde to vůbec ? :D ) Konečně jsem dneska měli chvíli času pro sebe. S panem L.
Ano s Panem L spolu chodíme. NEčekaně............. :D
Ale je to jiné. Naprosto. Nejde v něm vidět nic zlého. Vše myslí dobře a je upřímný. Vždycky, až je to překvapující.
Vím, že se na mě nevykašle ani přes to mé OBROVSKÉ mínus. Každý den se na něj moc těším a mám díky němu i lepší náladu. I když..Omezuje mě v mé dietě do plavek :D
Mimoto dnes jsem se zmínila před mými kamarády o blogu, je to soukromý blog, takže link jsem neposlala nikomu , ale slíbila jsem, že se zmíním. je pravda, že byste mohli vědět, jací lidé mě obklopují.
Tak zaprvé je to Pan L, který by pro mě udělal první poslední a znáte ho už z předchozích článků. Potom je tu Pan MK je to moc milý kamarád, který je zamilován do Lehu,co ž je taky má vietnamská kamarádka a mimoto velmi chytrá. Pan MK hraje na trubku má podobné, i když trochu lepší známky než já a je to spolužák,k terého nehorázně baví kreslit komixy, kort o naší třídě.
Poté je tu Pan S luk, kterému se nehoráně líbím ale já mám prostě Pana L a chci být jen s ním. Tečka. pořád sedí u osu a je to nejlepší přítel Pana MK. Pak je tu taky Pan M, ale toho znáte ;) Dále je tu ještě spoustu lidí, ale myslím si, že už by to bylo moc nezáživné, takže tito dva vám zatím stačí.

Když vám vlastně dojde, že čas neexistuje ...

18. května 2014 v 20:30 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Je to až divné. Jak vám pár okamžiků změní život. Cítím se lehčí a to jsem neshodila ani gram. Cítím se svobodnější, ale to jsem nezařídila zlegalizování Mary Jane. Jen jsem zapomněla. Teda nezapomněla, jen si nevzpomněla do teď na Pana J.
Dnešní den neprobíhal ze začátku zrovna sladce. Ale pak jsem najednou zahlédla, jak si to ke mně kráčí Pan L a i na tu dálku jsem poznala, že se usmívá. Je až neuvěřitelně úžasné, když víte, že vás někdo vidí vskutku rád. Ne opravdu nemyslím to vtírání se, otrávený pohledy a shazování z postele, řvaní atd.
Ale po tom zážitku.. No vlastně to nebyl jen zážitek, po mém ročním životě s Panem J mě i ten úsměv dokáže neuvěřitelně potěšit. Což je další +, raduji se z maličkostí. Ale o těchto okecávacích řečičkách přeci dnešek nebyl.
S Panem L jsme se vydali opět na trhy. A hned na začátku jsme potkali dvě spolužačky, chvíli se zakecali a pak prošli všechny stánky. Viděli rytířský turnaj. (ARMIN 4EVER !!! )
Potom jsem šli.. někam.. XD a pak zase na další rytířskou kouzelnou - šermířská přehlídka :D pak jsme se šli podívat ještě na naše dva spolužáky a jejich hudební vystoupení. Tam jsem svěřila své tajemství Panu l. Neříkal nic, jen se usmíval. A jak řekl on, nemůže mě soudit, ale.. je mi to líto a stydím se za to. Opravdu.
Poté jsem skončila opět doma u Pana L. Byli jsme tam spolu sami a bylo tam hrozné teplo, naví díky mému fyzickému stavu jsem měla nejmín 40 stupňů. Nakonec jsem skončila jen ve spodním prádle. Ne, nesvlíkl mě on, ale já, protože mi už bylo vážně hrozně blbě.
Teď chvilka napětí.
Polonahá v jedné posteli s Panem L, co se asi tak může stát.. ? :33
Nebylo skoro nic, až na objetí, které jsem si vynutila. Ale i tak si troufám řííct, že to bylo 1000000 x lepší než sex s Panem J. ne, že by ten nebyl dobrý, ale tohle semnou doslova švihlo. Každým jeho dotykem jsem se cítila, čím dál tím víc bezbranná.
Když jsem se od něj odvrátila, přitiskl se ke mně a přikryl mě. V tu chvíli jsme si poprvý za den vzpomněla na Pana J, on by řekl " Hm tak mě ignoruj" a šel koukat na Lolko. Ale On se ke mně přitiskl a objal mě. V tu chvíli jsem byla rudá, měla miliardu motýlků v bříšku a bylo m ii do breku.Ani jedno z toho naštěstí neví.. :)
"Nechceš u mě přespat? "
Eh.. Uhm.. Ete.. Jo byla to celkem podpásovka. Celkem dost. Samozřejmě, že jsem chtěla, ale já opravdu nemohla. Myslím, že toho budu litovat ještě dlouho, protože strávit celou noc v náruči Pana L.. Eh.. ňuuuuu.. :33333
Nakonec jsem se ale jen trochu zapomněla a musela utíkat na bus, který stejně přijel pozdě..
A nakonec ? Už jsem viděla jen ten roztomilý ksichtík a to, jak mi mává.

Kašparem na jediný den.

17. května 2014 v 20:26 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Takový ten pocit, když se ráno probudíte bez povinnosti někomu volat, psát, či na něj jen myslet. Ne, že bych na Pana J nemyslela, myslela, ale po mém boku stál někdo, díky němuž jsem to v klidu mohla hodit za hlavu. Po dlouhé době jsem se bavila. Přirozeně. Nenuceně. A beze strachu, že jsem páté kolo, že se semnou někdo dostatečně nebaví.
Možná bych se měla dostat k věci, ale okecávání m ijde prý až moc dobře...
Pan J už není můj a ani nebude. Ale potíže ohledně něho mám pořád.. nakonec asi opravdu půjdu do nemocnice, ale nebudu plašit...
A trochu pozitivní ne ? :33
Dneska probíhal další slavnostní den a já se sestrou a Panem L na ně šla podívat.
A kdo je vlastně Pan L ?
Je to člověk, kterého nepotkáte na žádném rohu. Nepotřebuje si na nic hrát a každý ho má rád. I já.
Chová se mile ke každému a snaží se být neutrální. Krásně zpívá a umí přehodit svůj hlas, ale nedělá to rád.. :/ Je o něco vyšší jak já a má černé vlasy, hnědé oči a je jak tyčinka. Je radost s ním trávit čas, protože to není namyšlený blb a poslouchá vás. Teda.. Asi to jen dobře hraje :D Je moc hodnej a půjčuje mi bundu kdkyoliv, kdy vidí, že mrznu. Má určitý cit pro umění a je to naprostý antitalent na jakýkoliv sport. Na druhou stranu je to matematický, fyzický a chemický genius. Jednou ho vidím tak, že dopadne jako miliardář. (A to by nebylo vůbec špatné ! :33 ) Ale o to tu přece vůbec nejde. Je to skvělý kluk, u kterého přesně nevíte na co myslí, spoustu věcí zapomene, zasekne se v myšlence, ale semnou se mu to stává minimálně. Je to gentleman a troufám si říct, že je ještě mnohem hodnější a roztomilejší než Mnich. Mám ho opravdu ráda! 3
Nejdříve jsme prošli snad všechno, co se dalo. Jako první přišel na zámek teda.. Na nádvoří průvod, na kterém se mi líbili jen koně a jedna malá holčička, která mi připomínala Prcka. Samozřejmě v projevu Zikmunda bylo tolik chyb, že jsme ho pomalu každých pět minut s Panem L museli opravovat.. Holt ta naše gymplácká čeština :D Poté jsme prošli snad všechny stáněčky, co tam měli. Myslím, že celkem snad třikrát !
Pan L si koupil uzený sýr a já mu ho celý snědla.. -..-" A i když tvrdil, že mu to nevadí, musela jsem to poté odčinit a koupit mu ho taky ještě jednou. Nakonec do mě ale ještě další dvě sousta nacpal. Počkej já ti to vrátím ! (muehheheh)
Nakonec začalo pršet a Pan L nás vzal k němu domů :33 Asi si říkáte. "Oh.. Něco musí přijít.. "
NOPE. Usnula jsem -_______- a oslintala mu polštář... -______________________________-
Sestra si tam zatím povídala s rybkou a Pan L no.. ten bůh ví co dělal :D STALKER !!! Určitě si zapisoval přesně setiny jak pravidelně dýchám, když spím.. XD
Dobrá asi ne, ale tak mám dobrou náladu, proč se tedy nesmát ?
Nakonec jsem ho zlechtala.. Pokusila se. A myslím, že to bylo fajn. Nejroztomilejší asi bylo, když psak spěchal, aby mi mohl ještě v autobuse zamávat a vyplázl jazyk :33
Celý den se už pak jen slavilo a to už tak záživné nebylo, ale nedalo mi to možnost myslet na Pana J, což je vskutku skvělé ! :3
Jediné, co mě asi teď zklamalo byl spolužák ze třídy, co ho beru jako kamaráda a on mi narovinu řekne, jak jsem sebestředná. Mrzí mě to, ale co.. Asi to bude pravda :)

Zkažena dnem.

12. května 2014 v 19:22 | *Naivka |  Ze života puberťačky
No.. Když mi bylo pět, chodívala jsem vdycky šťastná do školky, kde jsem běhala po postýlkách s mým nejlepším kamarádem. Kája se jmenoval. Vždycky jsem si myslela, že spolu budeme jednou žít. Nyní jsme se už pět let neviděli ...

Když mi bylo pět, myslela jsem si, že si mě maminka koupila v cukrárně. Já vím, je to tak trochu.... Trapné, ale já říkala, že jsem byla opravdu nevinná. Byla jsem vždycky taková kulička, proto v cukrárně.

Nyní už vím, jak jsem zkažená. Nemám žádného pořádného kamaráda, co by se za mne kdy postavil.

Ale dřív...

"Já něco vím, ale nemůžu ti to říct."
- Noták Terezko řéééékni mi to ! Jsme kamarádky ne ? :(
"Víš, co je to p*ča? "
-No... Jo.. Jasně. (Ne něvěděla jsem to v 3.třídě)
"Já taky."

"Proč jsi neřekla, že potřebuješ na záchod ?!?"
- No.. Já jsem se moc bála a styděla, potřebuju každý den a všechny děti už spinkaj a já pak nedostanu bonbón.."
"Jo, tak jsi se radši počůrala postýlku ve školce, než aby si šla na záchod... "

"Dědo ! Kouřit je nezdravé. Umřeš ! :( " ... (Umřel .. Rakovina plic.. )

A nyní..
Tráva? Když je. Můj slovník ? Jak dlaždič. A strach? Kde tu tam.

Také jste byli dřívě tak nevinní ? Milovala jsem tu volnost, tu svoji dětskou neomezenou fantazii...

Přehlédnutelný styl Pana J.

5. května 2014 v 21:20 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Takže prvně bych asi měla oznámit, že jsme opět s Panem J spolu :3 Za druhé měla jsem narozeniny a dostala od něj obrovského plyšáka a další překvapení mne čeká zítra, ale to přece nepatří zrovna k tématu.. :)

Pan J

Pan J, má svůj vlastní styl. Je naprosto odlišný od lidí, které jsem kdy poznala. Asi si říkáte, že vlastně každý člověk je odlišný, ale v něčem je každý stejný. A on? Ne.
NIKDY se nic nebál říct. Dokáže se bavit s kýmkoliv, od dvouletého žvatlajícího dítěte až po zešedivělého politika. Kdykoliv kdy jede metrem, ignoruje všechny a většinou i přejede zastávku. Nosí kapucu na hlavě a co nejlepší sluchátka má stále v uších. Nesnáší holky, co se hlasitě tlemí přes celý obchodní centrum. A nemá rád, když lidé ztrácejí svojí jedinečnost. Má svůj vlastní názor, spoustu věcí - teda spíše detailů, které vy berete jako obyčejnost, či zbytečnost, o nobdivuj. snaží se dozvědět, co nejvíce věcí a má skvělé logické myšlení. Okusuje si klouby a občas i nehty, ale je mu to jedno. Prospí klidně celý den bez kapičky špatného pocitu. nikdy se nestydí. Působí na vás, jako by byl bez citů. Nikdy vám nedonese květiny, či vás sám od sebe dojde vyzvednout. Ale pak se k vám v posteli přitulí a zašeptá vám, jak vás hrozně miluje. Má o mě strach. Strašně žárlí a nesnáší, když se kouknu na nějakého jiného než na něj..

Prostě je svůj a to je jedn az předností, která se na něm prostě musí milovat ! :3