Březen 2014

Wishes.

27. března 2014 v 21:00 | *Naivka |  Fantazírování ^^
Milý Pane J, přeji si...
Přeji si, aby si každý den líbal mé rty.
Přeji si, aby tě zajímaly mé názory, pocity.
Přeji si, aby si mi někdy na LoLku napsal sám od sebe.
Přeji si. aby tě zajímalo, jaký jsem měla den.
Přeji si, aby si ze mě nedělal neschopného a ubohého člověka.
Přeji si, aby si mi někdy napsal sám od sebe sms na dobrou noc.
Přeji si, aby si za mnou někdy přijel bez výmluv a sám od sebe, protože chceš.
Přeji si, aby jsi si mne vážil a rozchod byla ta největší katastrofa.
Přeji si, aby si neviděl jen mé chyby, ale i ty své.
Přeji si, abych se kvůli tomu, jak ze mě děláš špatného člověka, netrápila.
Přeji si, aby si den ped tím, kdy za tebou mám jet, nehrál týmové rankedy a radši mluvil semnou.
Přeji si, abych každý náš hovor nemusela končit se slzami v očích ...

Překvapení od pana J.

23. března 2014 v 7:33 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Nevím jestli jsem se o tom zde zmínila, ale pan J slíbil, že pro mě má překvapení. Dokonce přislíbil to, že to bude úžasný a lepší než si myslím. Napadlo mě spoustu věcí, co by to vlastně mohlo být, ale jen tahle jediná mě opravdu nenapadla.

Vzal mě na Matějskou. A celé to zaplatil! :O Nebudu lhát,bylo mi to trochu trapné ale zase byl to úžasný zážitek. Já totiž nikdy na Matějský nebyla..

Taky jsem si odnesla úplně úžasného mimoně a pan J taky. Řekla bych, že nejlpší atrakce, co tam byla, jsou takové motokáry, kde je to vlastně závod, kdo dojede první. Asi nemusím říkat, že to vyhrál pan J. Ale já jsem začínala úplně z posledního místo a nakonec byla čtvrtá, tak to taky celkem ujde :) Pak jsme byli na autodromu, který si myslím, že znáte všichni. Chtěli jsme jet dvakrát, ale jelikož se patilo jen za auto a nezáleželo na počtu lidí, tak jsme nakonec jeli 4x. Jednou jsem řídila já a.... NEVER more :D Zkazila jsem jim provoz Q.Q Pan J samozřejmě řídil dokonale. Možná až moc, ale tak čekala jsem to.

I když se pak naštval, když ten chlap od Autodromu řekl, ať mě tu mu nechá, že to má zadarmo a jestli tam nechci zůstat s ním. Od tý doby mě držel strašně pevně a nikde mě nenechával samotnou :D

Poté jsme byli ještě na spoustě atrakcích. Horská dráha, Super Mause, strašidelný hrad, atd... :) A Aby toho nebylo málo, jeli jsme na Anděl a zašli do 4DX kina na Nedd for speed, což byl pro mě naprosto skvělej zážitek. A já tedy asi nemusím zmiňovat , jak mě ten celý den nadchnul. A musím říct, že opravdu moc. Včerejšek byl DOKONALEJ!
Děkuji Pane J.

Týdenní výzva! (Den.3 - Den, kdy přestalo svítit Slunce)

12. března 2014 v 21:09 | *Naivka |  O té, která tu je priceznou.
Den, kdy přestalo svítit Slunce.
Nepamatuju si přesně den. Vím, že to bylo někdy v listopadu roku 2012.
Od 21.7.2012 jsem chodila se svým prvním opravdovým klukem ze zamilovanosti. Byla jsem do toho ponořena až po uši a možná ještě mnohem víc. Toho kluka jsem zbožňovala. Vídala jsem se s ním každý den, ráno i po škole. Byl to první kluk, kterého jsem líbala, byla u něj doma a představovala se rodičům, naprosto ztratila jakékoli smysly. Opravdu jsem ho milovala a byla mu plně oddána. Nikdy bych ho nepodvedla a v mé lásce a citech byly všechny úmysly naprosto čisté a správné. Možná jsem se vždy nechovala ohleduplně, ale byla jsem ještě dítě. Plně jsem mu věřila a byla opravdu šťastná. Byla jsem jako princezna.

Časem najednou začal mít hodně zdravotních problémů. A často býval pryč, zároven dělal talentovky na školu, takže jsem nad ním úplný dohled neměla a ani on nademnou. Najednou přišel s tím, že má mononukleozu a já mu věřila, bylo mi ho líto. Začal mi tvrdit, že má kvůli tomu i špatnou krev a játra v hajzlu. Říkal, že to ovlivňuji já a že se o něj musím víc starat a zlepšovat mu náladu. O dva týdny později přišel s tím, že má rakovinu. Strašně jsem brečela. A snažila jsem se pro něj udělat maximum, rodiče mi v tu chvíli dokonce dovolili jet s ním do Prahy k doktorovi na vyšetření.

Samozřejmě se žádný výlet do Prahy nekonal. Já mu přestávala věřit, ale byla jsem z toho na dně. Flákala jsem školu a byla s ním, zlepšovala mu náladu a pomáhala mu jakkoliv si řekl. Jedno mi už ale nakecal něco víc, upřímně si nepamatuji co a já zjistila, že nic z toho nebyla pravda. To, že hraje basketbal, že má jakoukoliv nemoc, že dělal talentovky, že má nějaký kámoše. Všechno to byla lež.

V ten den jsem nebrečela, ale statečně odešla se sluchátky v uších. Ale moc dobře vím, že tahle zkušenost ze mě udělala naprosto jiného člověka...

Vysvětlení mé naivity: Samozřejmě, že jsem byla samo o sobě naivní dost, ale tak bylo mi 13 a navíc mi dával i různé zdravotní doklady a tak.. Proto..

Máte nějaký podobný zážitek.. ?

(We... )

7denní výzva! (Den 2.)

11. března 2014 v 20:15 | *Naivka |  O té, která tu je priceznou.
Tak jsem se rozhodla taktéž pro 7denní výzvu. Každý den napíšu detailně jeden den do detailů podle zadání.

Nejlepší den v životě.
Bylo to 22.5.2007. Obyčejné úterý v té době jsem chodila tuším do druhé třídy. A ten den začal naprosto obyčejně, ráno mi mamka udělala sváču a začala potiskávat trička. Ve škole jsem opět dostala samé jedničky. Odpoledne jsem přišla ze školy a ve dveřích mi to taťka oznámil.

"Mamka je v nemocnici." Nevěřila jsem mu. Termín byl až 2.6. a já si tenkrát myslela, že se miminko vždycky narodí přesně.
"Nevěřím ti." a vyběhla jsem schody nahoru. Opravdu tam mamka nebyla.

Sestřička se narodila přesně ve 14:50, ale ten den jsme ji ještě navštívit nejeli. Mamka byla hodně unavená, ale já vůbec nespala a nemohla jsem se dočkat prcka.

Další den jsme jeli za mamkou a já ji poprvé uviděla. Byla nádherná. Naprosto krásná. Neuvěřitelně roztomilá. Držela jsem ji jenom chvíli, protože se všichni báli.

Upřímně svojí sestřičku jsem vždycky milovala. Je to ten nejdůležitější člověk na světě. A kdyby ji někdo ublížil, tak se pomstím na 10000%.

A jak vypadal váš nejlepší den v životě?

7denní výzva ! (Den 1.)

10. března 2014 v 20:41 | *Naivka |  O té, která tu je priceznou.
Tak jsem se rozhodla taktéž pro 7denní výzvu. Každý den napíšu detailně jeden den do detailů podle zadání.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Den, kdy jsem zažila něco, o čem jsem vždy snila.

Přesně si pamatuji datum, ba dokonce i čas. 1.7.2013 okolo čtrvt na 10 ! První den prázdnin a hned bych to počítala za druhý nejlepší den ve svím životě.

A proč? Všechno začalo tím, že jsem byla donucena celý týden dojíždět do vedlejšího města na basketbalový camp. Jediný, koho jsem tam znala, byly holky z týmu a pan O. Nevím proč, ale podvědomě jsem se nalepila na pana O. Být s ním znamenolo být populární. Ne, že bych prahla po popularitě, ale tak není to špatný pocit, navíc už v tu dobu jsem do něj byla zamilovaná, takže to začalo opravdu všechno skvěle. Naštěstí i on se nalepil na mě :3

Dopoledne jsme trénovali, což nebylo až tak strašné, viděla jsem rozíly mezi naším týmem padavek a holek z druhého týmu, které hráli jako nějaké reprezentatky. (Později jsem se dozvěděla, že jedna i reprezentantkou je :O ) Během tréninku nás ( mě a pana O ) trenéři několik sprdli, ať si jdeme svoje milenecký záležitosti řešit jinam, což pro mě bylo už hodně dobrý a jen za tohle jsem byla opravdu happy. Pan O si všímal jen mě ! :3

Pak jsme šli na oběd a samozřejmě se celou cestu bavil semnou a holkama, s kterýma jsem se bavila i já. Bylo to opravdu... Super. Pak nás čekal výlet na rozhlednu, kde to naše přátelství stále pokračovalo a já už si nedokázala představit lepší den. A pak už byla jen večeře, kde jsme si nalejvali společně pití a řešili kraviny. Přisedl si ke mně s kamarádkou :3 Poté na mě pan O kývnul ať jdu s ním. Měla jsem spoustu času, protože si pro mě jeli rodiče, takže jsem jim řekla, že to skončilo dýl.
Plahočili jsme se pomalu domů nějakými zkratkami, které neznám. (Nejsem tamní) A najednou přišel a obejmul mě ze zadu. V tu chvíli jsem zaslechla snad poprvé tlukot svého srdce, okamžitě se mi zvýšil dech.

"Líbí se mi tvoje břicho a zadek." a začal na obojí sahat. Já neudělala nějak nic. Spíš jsem přemýšlela, o co mu vlastně jde.
"Ehm.. Na to tvoje stále nemá." No co, lichotky nikdy nikoho nenaštvali a on se na mě jen tím svým božským úsměvem usmál.

Pomalu jsme šli dál. A najednou se zastavili. Oba jsme si hleděli z příma do očí a já věděla, že myslíme oba na to samé. (Kiss :* ) Chtěl mi ji dát, ale já najednou něco řekla, a tak jsem to celé zkazila. A my šli dál. V hlavě jsem si stále opakovala jaká jsem blbá, protože jsem přišla o pusu od někoho jako je pan O !

Najednou mě ale opřel pod podchodem o zeď a políbil mne. Čekal, že ho začnu líbat taky, ale já byla... no... prostě naprosto mimo. Dodneška si přesně na metr pamatuji, kde mi tu pusu dal.

Potom jen tak odešel a nechal mě samotnou, v tu chvíli mi ještě nedošlo, že už semnou nadcházející dva měsíce nepromluví a bude mě stírat řečmi. "A komu to jako cpeš? " , "No chápu ale mě to absolutně nezajímá, jdi to cpát těm tvejm na nic kámoškám."
V ten den mi nedal pusu naposled. Ale byla to první pusa a poslední ze zalíbení. A já to beru jako druhý nejlepší den v životě.

Překvapuje váš, že to celé neskončilo happyendem, nebo jste to čekali ? Co také čekat od Naivky že? :)

Uvězněna v srdci.

9. března 2014 v 8:21 | *Naivka |  Ze života puberťačky
S panem J jsme zase spolu. Zase, zase, zase, zase, zase, zase, zase, atd...
Opět jsem mu zavolala já, omluvila se a udělala všechno proto, abychom byli spolu. Zatím to zase funguje dobře, do doby než se naštve. Nedokážu to nechat jen tak. Nedokážu ho dostat z hlavy. Nedokážu být bez něj. Opravdu ho miluji, i když vím, že rozchod by pro mě byl milionkrát lepší. Všichni mi nutí, ať se rozejdeme, ale já to nedokážu. Nezvládnu to. Prostě ne.

Proto jsem vždycky tak happy, když jsme zase spolu. Opravdu si s ním přeji být, jemu na mě nezáleží, nebo ne tolik, co by mělo. Nemá probléém se semnou rozejít. Nemá problém mi nenapsat. Nemá problém. Já jo. Mám jich spousty.

Nebudu si tu hrát na statečnou, protože jí nejsem ani z daleka. Ničí mě to, neuvědomuju si to, pořád naivně věřím, že jsem pro něj jediná, že jsem v jeho očích úžasná, že spolu jednou budeme šťastní, že to bude navždy... Proto nebrečím každou minutu, ale jen po večerech, když si uvědomím, že to tak nikdy nebude, nemiluje mě tolik, možná mě má jen moc rád. Bolí to, když někoho milujete, on tvrdí to samé, ale všichni vědí i on sám, že to tak není.

Snažím se dělat, jako by náš vztah neměl problém, jako by byl nekonečný a opravdu navždy. Nechci si to přiznat. Hádáme se každé dva dny až tolik, že se rozejdeme. Nejsme na sebe milí. Ani se nepodporujeme tolik, co bychom chtěli. Neshodneme se. Když chce něco jeden, druhého to trápí. A já si to npřiznám, žiju v tom, že navždy bude navždy. Je to lež a já to moc dobře vím. Jsem jím tak posedlá, že si nedokážu představit, že bychom spolu nebyli...

Jsem uvězněná v srdci. V lásce. V naivitě...


Přátelé s výhodami, aneb trochu nepovedené kamarádství.

8. března 2014 v 9:35 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Upozornění: JE to SUBJEKTIVNÍ ČLÁNEK, takže to je zase jen JÁ,JÁ,JÁ!
Asi každý zná termín kamarád s výhodami.
No já ho poznala nedávno. Asi před dvěma lety se mi začal líbit jeden kluk, ale upřímně dříve jsem pro něj dělala první poslední. Na mém blogu ho můžete znát jako pana O. Ale jaký vlastně pan O je?

Je o půl roku mladší.
O dvacet centimetrů vyšší.
Další z egoistů a těch v kolektivu nejlepších.
Šílí po něm spousta holek, druhá část ho nenávidí.
Má šarm, je sám sebou a vždy stojí nad věcí.

S panem O jsme se poznali někdy v září roku 2012 a dodneška si pamatuji první den, kdy nás kamarádka představila. Vlastně spíš jeho přítelkyně. A já se do něj bezhlavě zamilovala. V červenci 2013 jsem poznala pana J. Pan J je o pět let starší, mnohem víc egoistický než pan O, ve všem lepší a ještě více stojí nad věcí, dokáže každého ztrapnit a umí se bavit naprosto s každým. Poslouchá mnohem víc epických písniček a jak to říct.. Je dospělejší. I když pořád je neuvěřitelně dětinský, ale už z něj vycítíte takovou tu mužnost... :3

Ale o tom článek být nemá... S panem O jsme přátele s určitými výhodami už od od minulých prázdnin, když mě poprvé políbil. Poté se mi začal stranit, protože já mu ten polibek neopětovala. Mezitím jsem začala chodit s panem J, ale asi to chápete, stále jsem toužila po panu O a pan J byl jen hlavně, že někoho mám. V říjnu se z nás stali přátele s výhodami. Napsal On. A já schutí přišla k němu domů. A v tu dobu mezi námi vznikla tato určitá výhodička, která se zatím stala jenom třikrát. Přijdu si trochu jako děvka, ale v tu dobu jsem prostě pana J nemilovala, teď už bych to neudělala.

I když mě pan O stále zve a ne že by se mi nechtělo. Stále k němu něco cítím, chci, aby si mne všimnul. Ale je to těžké, když.. :

Naivka: Myslíš, že jsme kamarádi s výhodama?
Pan O: Kdo řekl, že jsi kamáška? Máš jen ty výhody.

Od té doby jsem na něj ztratila chuť, občas přijde, když mě moje drahá polovička bezdůvodně naštve, což bývá často, ale už dlouhou dobu mezi mnou a panem O nic nebylo.

Jak vypadá vaše kamarádství s výhodami? Máte nějaký názor?

Výkřik z beznaděje. (Poezie i Próza)

7. března 2014 v 18:31 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Domácí úkol, který vznikl během peti minut o přestávce. Za 3, ale mě se to líbí.

Jsem ztracen,
nademnou jen krvavé nebe,
navždy zatracen,
křičím všude okolo sebe.

Úzkost mě sužuje stále víc,
nikdo mi nepomůže,
i když doufám sebevíc,
křičím všude okolo sebe.

Lidé se chovají, jako by mne neviděli,
celé to vidím už jenom bledě,
a já se pomalu poddávám beznaději,
A naposled... Křičím všude okolo sebe.


Pan J se semnou dneska rozešel, ale já nevím, moc to neřeším. Copak to někdy dopadlo jinak ? Ostatně i kdyby ne, tak mám na lepšího. Nikdo si nezaslouží být ponižován, či urážen člověkem, který ho údajně miluje. Nemít moc přátele, či jet za známými s rodinou. Je to pomalu omezování lidských práv. Doufala jsem, že už na mě nebudepokaždý naštvaný, když prohraje hru v LoLku, že si mne začne vážit a řekne mi jednou něco milého, že se sám od sebe omluví. Marně. Marně jsem čekala a doufala. A stejnou chybu už prostě neudělám. Očekávat, že zamnou přijede byla taktéž blbost. Jediný, kdo kdy někam jel, jsem byla Já a tak to taky zůstalo. Jak jsem mohla očekávat podporu či úctu ? Každý, komu jsem svůj vztah osvětlila, mi řekl, že mi za to nestojí, ale já vždycky řekla, že stojí, protože ho miluji. Tolikrát mi zlomil srdce, i když je pravda, že někdy stačilo málo. Vždycky jsem za ním naivně jela a dala mu všechno. Svojí lásku, peníze, tělo, čas i duši. Nevážil si toho a jen to zneužil. Nakonec celý ten vztah končí slovami "Drž hubu p*čo."

Samozřejmě, že jsem zklamána, ale to po tom všem si opravdu nezasloužím lepší oslovení ? Možná si někteří myslíte, že jsem citlivka, nebo tak, ale tady přikládám malinkatou ukázku z naší debatky. A já si myslím, že toto by si dovolit neměl.

Naivka: Eh, až dohraješ... Zapneme wbc a budeme volat? :3 :)
Pan J: ČUR*CI JEDNI VYMR*ANÍ!!!
Pan J: NE.
Naivka: A budeš potom ještě hrát? :)
Pan J: Tobě to může být u pr*ele. Ani sama od sebe nenapíšeš.
Naivka: Vždyť ti píši celou dobu a jsem milá :) To ty odpovídáš jedním slovem :(
Pan J: bla bla

A tak probíhal můj dnešní den. Jaký den máte vy?



Nový začátek, starý konec.

5. března 2014 v 17:51 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Jaké to asi je, když vám život přihodí pod nohy novou příležitost, ale vy se jí nemůžete chytit, protože na to nemáte? Nebo spíš nechcete mít. Spíš nesmíte. S panem J jsme spolu, ale nic jiného jsem ani nečekala, nic se nezměnilo a předemnou teď stojí nemalá životní šance. Mohu jít studovat pryč. Šance, že se dostanu je 1: 10, ale opravdu bych se učila. Mohla bych mít dvě maturity a maturovat už ve třeťáku. Zní to skvěle, ale předemnou je obrovská jazyková bariéra a pan J.

Jén jsem se o tom zmínila, pohádali jsme se. Nevím, jestli to bylo ze strachu, nebo jeho upjatosti. Ale mrzelo mě, že mi to spíš zakázal. Je samozřejmé, že se mu to nelíbí, ale jak jsem řekla, nedostanu se. On už kvůli zkoušce dělá strašlivou aféru a mě to mrzí. Pro nás dva by se skoro nic nezměnilo, jen bychom si nevolali přes mobil. Vídali bychom se o víkendech a prázdninách.

Asi má strach, že si najdu jiného přítele, ale má závislost na něm, mi to nedovolí a to vím moc dobře. No příští týden jdu na příjimačky, tak přesně popíšu mé pocity, ale opravdu se nebojím, že bych musela řešit, jestli tam půjdu. Nepočítám s tím :)

Dnes jsme se taky pohádali s panem J o tom, že si ve vztahu nejsme rovnocení. Je dobrý řečník, takže má argumentů stále dost, ale já chtěla, aby to bylo fér. Nepochodila jsem a byla seřvána, prý že se vyspí s jinou a bude psát s ex a s holkama o sexu jako já. Ale já ho nepodvedla, v tu dobu jsme spolu ještě nebyli, s ex jsem si psala, ale už jsem před temi měsíci přestala a jenom jsem skoro bráchovi poradila s malou věcí. On by mi to oplatil mnohm hůř. :(

A je mi líto, že mi to vůbec oplácet chce, proč prostě nemůže vzít přítomnost? Proč si nemůžeme býti rovni, vždyť Já už nejsem ta špatná. To spíš On, měl by se stydět, když mi lže, dává přednost kamarádům a nějaké stupidní hře. To on už ke mně cítí míň, ale on nevidí, že je ten špatný. Je přesně stejný jako já předtím.

Bohužel je to dost nepříjemné a jestl ise nevzpamatuje, dopadne to blbě a mě to trápí. Což ho ovšem nezajímá.
--------------------------------------------------------------------------------------

Taky jsem slíbila, že jsem přidám nějaké ty články o fitness a zdravém životním stylu. Dneska jeden dopíši, tak se určitě těšte.