Today, tomorow...

27. února 2014 v 20:24 | *Naivka
Cítím se hrozně. Stále na něho myslím. Představuji si nás zase jako šťastný líbající se pár. Bohužel už to tak nebude. A já si to ne a ne uvědomit. Nebo nechci? Vždyť se ke mně choval jako ke kusu hadru, tak proč ho nemůžu dostat z hlavy, proč to, že vím, že mě nemiluje tak moc bolí? Proč nad tím vůbec přemýšlím, on na mě nemyslí... Jako by těch půl roku jen tak zapomněl. To mě tak moc nenávidí ? Proč se to všechno změnilo z minuty na minutu?

Ptám se, ale vím, že u většiny odpověď ani znát nechci. Moc dobře vím, že rozchod byl správné řešení. Už jsme si nerozumněli a ubližovali si. Avšak jak mi bylo krásně, když jsem spadla na bruslícha a on se o mě postaral. Jak na mě ležel, okusovával mi náramek a koukali jsme na Croodsovi. Kde je ku*va to, jak mě objímal na nádraží a nechtěl mě pustit? Já to tak moc chci zpátky. Tak moc...

Ale ne nemůžu změknout. Nemiluje mě. Našel si jinou. Je šťatsný. Nebo je to lež? Pořád doufám, že ano, že přijde. Že se na mě ještě jednou usměje a dá mi polibek do vlasů. Bože mě to tak moc chybí !

/Načež začínám brečet/..

Já strašně moc chci cítit jeho vůni, jeho objetí, slyšet, jak moc mě miluje.. Ale je to lež ! Nemiluje mě. Už mě nechce. A to si musím opakovat stále, jinak změknu a pak budu akorát znovu brečet, až mi řekne, že už mě nemiluje, a že pro něj už neznamenám nic. Ale proč to všechno? Vždyť to ještě před dvěma dny bylo všechno růžové. Najednou sjem o něj přišla a jsem tak sama. Nikdo. Nikde. Už mě nikdo nelíbá, nekritizuje za to, že volám pozdě a neříká "Miluji tě a vždycky budu".

Všechno mi ho tak moc připomíná a já se v tom topím. Hodně. Chybí mi. Chybí mi tak moc, ale nedokážu mu zavolat. Mám strach. Strach, že mi to řekne.. Nemiluju tě. Bolelo by to tak moc, že bych radši chtěla umřít než to slyšet, takhle mám aspoň falešnou naději, že to tak není, že by semnou stále rád byl...

Bože,... Já jsem opravdu naivní.
Tenhle obrázek mi nás připomíná asi nejvíc ze všech. Tu čepici mám ve fialové a má ji u sebe pan J. Pan J je taky o půl hlavy vyšší. A já se mu skoro nikdy nevydržím moc dlouho koukat do očí. Avšak. Už je to pryč.
Nenávidím ho, všechno co mi udělal, to jak se chová. Ale stále ho nepřestávám milovat..
Přesně tohoto se bojím.. Nesmím mu prostě napsat.. :(
Bohužel nezvládám myslet na nic jiného. Chci tě znovu obejmout a líbat jako v tom kině..
Taky jste si všimli, že mi to vůbec není jedno? Chci ho tak moc zpátky... So.. Where are you ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama