Únor 2014

Today, tomorow...

27. února 2014 v 20:24 | *Naivka
Cítím se hrozně. Stále na něho myslím. Představuji si nás zase jako šťastný líbající se pár. Bohužel už to tak nebude. A já si to ne a ne uvědomit. Nebo nechci? Vždyť se ke mně choval jako ke kusu hadru, tak proč ho nemůžu dostat z hlavy, proč to, že vím, že mě nemiluje tak moc bolí? Proč nad tím vůbec přemýšlím, on na mě nemyslí... Jako by těch půl roku jen tak zapomněl. To mě tak moc nenávidí ? Proč se to všechno změnilo z minuty na minutu?

Ptám se, ale vím, že u většiny odpověď ani znát nechci. Moc dobře vím, že rozchod byl správné řešení. Už jsme si nerozumněli a ubližovali si. Avšak jak mi bylo krásně, když jsem spadla na bruslícha a on se o mě postaral. Jak na mě ležel, okusovával mi náramek a koukali jsme na Croodsovi. Kde je ku*va to, jak mě objímal na nádraží a nechtěl mě pustit? Já to tak moc chci zpátky. Tak moc...

Ale ne nemůžu změknout. Nemiluje mě. Našel si jinou. Je šťatsný. Nebo je to lež? Pořád doufám, že ano, že přijde. Že se na mě ještě jednou usměje a dá mi polibek do vlasů. Bože mě to tak moc chybí !

/Načež začínám brečet/..

Já strašně moc chci cítit jeho vůni, jeho objetí, slyšet, jak moc mě miluje.. Ale je to lež ! Nemiluje mě. Už mě nechce. A to si musím opakovat stále, jinak změknu a pak budu akorát znovu brečet, až mi řekne, že už mě nemiluje, a že pro něj už neznamenám nic. Ale proč to všechno? Vždyť to ještě před dvěma dny bylo všechno růžové. Najednou sjem o něj přišla a jsem tak sama. Nikdo. Nikde. Už mě nikdo nelíbá, nekritizuje za to, že volám pozdě a neříká "Miluji tě a vždycky budu".

Všechno mi ho tak moc připomíná a já se v tom topím. Hodně. Chybí mi. Chybí mi tak moc, ale nedokážu mu zavolat. Mám strach. Strach, že mi to řekne.. Nemiluju tě. Bolelo by to tak moc, že bych radši chtěla umřít než to slyšet, takhle mám aspoň falešnou naději, že to tak není, že by semnou stále rád byl...

Bože,... Já jsem opravdu naivní.
Tenhle obrázek mi nás připomíná asi nejvíc ze všech. Tu čepici mám ve fialové a má ji u sebe pan J. Pan J je taky o půl hlavy vyšší. A já se mu skoro nikdy nevydržím moc dlouho koukat do očí. Avšak. Už je to pryč.
Nenávidím ho, všechno co mi udělal, to jak se chová. Ale stále ho nepřestávám milovat..
Přesně tohoto se bojím.. Nesmím mu prostě napsat.. :(
Bohužel nezvládám myslet na nic jiného. Chci tě znovu obejmout a líbat jako v tom kině..
Taky jste si všimli, že mi to vůbec není jedno? Chci ho tak moc zpátky... So.. Where are you ?

Citově prázdná a zahnána na okraj nekonečna.

26. února 2014 v 22:25 | *Naivka
Je to strašlivě zvláštní pocit. Cítím se prázdná. Naprosto. Netvrdím, že nemám zájem. Mám. Pořád mám takové malililililililinkatoulililili.....atd... nečké nutkání napsat panu J. Vždyť jsme se rozešli tolikrát, zase to bude v pohodě.

Tentokrát je to jiné. Utíkala jsem, plná vzteku jsem utíkala. Pryč. NEnáviděla jsem ho, jak mi mohl říct, že má jinou? A co když ji opravdu má? A pak přišla sebelítost.. PRoč se to zase stalo mně? Proč trpím v lásce? Proč jsem podělala všechno, co šlo ?

Začla jsem brečet a pak už to byl řev, všechny emoce vypluly napovrch. Brečela jsem pěkně dlouho a pak si jen otřela oči, zvedla hlavu a kráčela vstříc tmě. Mé myšlenky byly neuspořádané a stále se hromadily, alenajednou mé úsmysly byly řisté a já se cítila lehká. Jako by to mělo být něco nového.

Ale nebudeme si lhát. Stále mi je naprosto na nic a myslím na něj, ale už nebrečím a netrápí mě to tolik, nikdy bych si neublížila a ani s ním už být nechtěla. Zklamal mě. A ceý ten vztah bylo zklamání. Obrovské. Ničil mě a ponižoval. Naštěstí je s tím už konec. A já nyní můžu kráčet s čistou hlavou.

A už jsem si i rozmyslela budoucí priority. :)
1. Dodělat školu s pěknými známkami.
2. Nespoléhat na ostatní.
3. Trénovat víc zpěv a pak si dát duet s panem L.
4. Přestat se litovat a vzchopit se.
5. začít cvičit a zdravěji jíst.
6. Vykašlat se na kluky a jakékoli známosti nebo úlety. ( = pane O, pápá )
7. Plně se soustředit a splnit si své cíle.








Ledovec a potopa.

26. února 2014 v 20:00 | *Naivka
Myslím, že dneska jsem Naivka s opravdu obrovským N. S panem J jsme se rozešli, ani nevím, kdo vlastně s kým, ale můžu říct, že tentokrátje to naposled na 100000 %. Podváděl mě. S nějakou jinou. No co.. Maminka říkala, že o laciné věci je vždycky největší zájem. Ale přiznám se, v životě jsem takhle moc nebrečela. Nechápu, jak mi to mohl udělat, opravdu ne, ale co, po tom histerickým breku se zase po dlouhé době cítím citově velmi vyrovnaná. A už vím, že tohle nikdy nepřipustím, aby se stalo.

Rozhodla jsem se, že po všech citových vidírání a ostatních nepříjemností se zase chvíli zaměřím sama na sebe a začnu se trochu rozmazlovat. Proto tu mám hned první úkol : 1. Začít trénovat svůj hlas. (Společně s panem L :3 )
A sama uvidím, co všechno tohle přinese. A ještě k těm citům Už bych pana J nikdy nedokázala líbat s nějakým citem. Najednou se to celé změnilo. Asi už jsem potopená..

Lost in time..

25. února 2014 v 8:13 | *Naivka
Mám tu rozepsané asi dva články
a ne a ne je dopsat. :(
Ale během tohoto týdne čekejte každý den minimálně jeden článek, protože mám prázdniny ! :3
Rozhodla jsem se pro vás udělat mini play-list, mých momentálně oblíbených songů :) Nečekejte moc mainstreamy ;)
Taky tento týden opět plánuji jít do posilovny, tak asi čekejte nějaký ten článeček a fotky ;) + Nově tu vznikne rubrika ohledně fitness a výživy, jelikož má váha a celkové mé zdraví i vzhled na tom nejsou dobře.

A proč vlastně ztracena v čase? Nic nestáhám, ale zároveň nic nedělám.. :) Nesnáším to -.-" Včera jse měla "menší" potyčku s rodiči, tak uvidím, co "dobrého" přinese... Nyní jsi du dát spršku a pak bych si chtěla jít zaběhat, jaké plány máte vy?

PLAYLIST ÚNOR 2014:
  1. Remixy, dubstepy, hardstyly - http://www.youtube.com/watch?v=lJAvV_U7rBw , http://www.youtube.com/watch?v=G4xjpmAPsr0 , http://www.youtube.com/watch?v=tEcggRukZCs , http://www.youtube.com/watch?v=1p-2kAu7uf0 , http://www.youtube.com/watch?v=hzExWz7KP5M
  2. Mainstreamy - http://www.youtube.com/watch?v=FOjdXSrtUxA , http://www.youtube.com/watch?v=gCYcHz2k5x0 , http://www.youtube.com/watch?v=O1CYi_N9AfE
Tak a trochu motivace pro všechny, co se zase dostávají do formy, nebo jen poctivě cvičí a zdravě jí ! :)

V Bermundském dvojúhelníku...

21. února 2014 v 21:10 | *Naivka
Už jsme zase spolu. Jak nečekané...
Nic se nezměnilo, nic se nemění.. Hodlám dělat příjimačky do Pirny.. Ale opravdu si nedávám žádnou šanci na to, že bych je udělala. V neděli jedu za Panem J, ale nečekám nic z toho, co mi nasliboval. Minulý víkend u nějbyl totiž naprosto příšerný, tak uvidíme, co přinese tenhle.
Ve škole přežívám i nepřežívám zároveň. Nejvíce mě stále trápí Pan J. Měla bych se sebou začít něco dělat. Nějaké návrhy?



This is.. Love ? (Pictures)

13. února 2014 v 15:28 | *Naivka
S panem J jsme se včera rozešli. Ale znám se. Zavolám mu znovu. Nvím, jestli mě vezme zpátky, řekla jsem mu, že jsem kouřila cíga atd. Zklamala jsem ho, ale za ten včerejší rozchod může on. Ale nemůžu ho oviňovat, mohli jsme spolu ještě být, kdybych včera chtěla. Já nechtěla. Už jsem nechtěla takového diktátora. Už jsem nechtěla poslouchat nadávky.

Už jsem nechtěla poslouchat, jak mluví o jiných dívkách. Už jsem nechtěla poslouchat výmluvy, že prostě takový není.
Stále ho chci zpět. Ležet v jeho náručí. Chci jednou nosit jeho dítě, tedy naše.. Ale to všechno mi za to nestálo. Ani neví, co všechno pro mě znamená, ale ublížila jsem všem. Rodině.. Jemu.. Kamarádům.. Mně.

Nevím, jestli je to dobře, že jsem se s ním rozešla a nechala odejít. Cítím se mizerně, nemůžu ho dostat z hlavy. Chtěla bych si vymazat vzpomínky, chtěla bych se vrátit v čase a udělat pár věcí jinak.
Byli jsme spolu sice jen půl roku, ale byl to ten nejkrásnější a nejlepší půl rok celého mého života. Zažila jsem tolik skvělých věcí, které bych bez pana J nikdy nezažila. Ale to se mám trápit? To mám trápit jeho? Netuším, nevím, co dál..

Ale vždyť vím, jak se ke mně choval. Jako ke kusu hadru. Neslyšela jsem od něj NIKDY žádnou lichotku, be toho aniž bychom se pohádali. Nikdy jsem nedostala kytky a jeho tolerantnost byla nulová. Nevěřil mi.

Ale stejně mi chybí ! Strašně moc...
I miss you My dear...











Pohádka, aneb rozchod.

12. února 2014 v 10:53 | *Naivka
Tak a je to tu. Předevčírem jsem panu J řekla, že mu napíši pohádku a slib jsem včera splnila. Řekla jsem, že napíšu nějakou i dneska, ale prostě mě nechytla taková ta pohádková múza(ů). A psát 20x3 sms upřímně není žádný med.
Tak jsem mu dnes oznámila, že ji teda nenapíšu, ale že mu nějaké ty sms napíšu. Naštval se a řekl, že melu sr*čky. Nakonec to celé skončilo tím, že mám zapomenout jeho číslo a prý si budeme psát jen po skypu.= Je uraženej.
Opravdu si říkám, jestli mi tohle za to stojí. Píšu mu několik desítek sms za den a opravdu bych mu sms typu "Miluji tě" psala, ale on se prostě urazí, že nenapíšu šedesáti sms-kovou pohádku. Asi by mě to nezabilo, ale nerada píšu něco, na co nemám chuť. A tak jsem se rozhodla mu doopravdy a ž do veřera nenapsat ani nezavolat. Ostatně sám to tak chce, tak proč ne? Mě nikdy nenapíše(jedině z netu a to je stejné jak skype) a ani nezavolá.. =Nemá kredit. Já mám. Ale tak aspoň jendnou zažije jaké to je, ale vsadím se, že se za to pan J urazí a řekne něco pro něj typického.. Nemiluješ mě, čekal jsem, že mi hned napíšeš.. Ale on to řekl dost jasně. Zapomeň moje číslo. Už od tebe nikdy nic nechci. A kdybych mu to řekla já, nikdy nic neuvidím, tak je to myslím fér. Opravdu mě tyhle hádky už přestávají bavit.

Přemýšlím, že bych opravdu potřebovala začít znovu.. A líp, ale to je asi ještě ve hvězdách.