#3kxy

Neděle v 19:01 | M.E #kxy |  Ze života puberťačky


You speak, but you don't use your voice.



 

#2kxy

15. července 2017 v 23:27 | M.E #kxy |  Ze života puberťačky
trust me, love,
for i am doing all i can
to avoid cutting you
with my broken pieces.


#1kxy

14. července 2017 v 10:05 | M.E #kxy |  Ze života puberťačky
in search of peace,
i always find you.


Lauv - Reforget
 


mindfull af

12. července 2017 v 13:14 | M.E #kxy
Tak 12 dní prázdnin. Dvanáct dní jsem nemocná. Naštěstí už brzy doberu antibiotika. Už se cítím taky dobře, takže pohodka. Ale zrovna jsem měla tolik věcí, co dělat. Narozeniny, kino, chata, Alpy. Nevadí. Měla jsem čas si objednat věci, co chci. Dost přemýšlet. A aaspoň mě to posunulo dál. Přijde teď změna. Blogu, instagramu, pokoje, mě. Chci přidávat specifické posty, které mají určitý význam pro mě. Pro někoho nemusí vůbec. Budu vypadat jak malá plačící holka. Ale tou už dál nejsem. Na každý zážitek říkám ano. Vymýšlím kraviny. Protože prostě mohu. A už se nechci omezovat a upínat. Taky se už v mysli do minulosti nevracím. V daný moment zažiji buď negativní nebo pozitivní pocity a jdu dál. Pokud vás něco drží na místě. Nedělejte tísíc věcí kolem, abyste na to zapomněli. Vyventilujte to, jak potřebujete. Já jsem dost dlouho bulela. Je na vás, jak to uděláte vy. Ale musíte to přijmout a prožít. Pak už vás to nebude trápit a nevyvolá to žádný pocit.

Takže jsem jen chtěla oznámit, že vše bude vypadat jinak. Ale nejsem ta hrozná holčička co bulí, že je hrozně broken. Protože já nejsem. A nebudu si na to ani hrát. Jen dám ven věci negativního rázu, protože i to je forma jak to vyventilovat. Nbeo naopak věci, co naplňují mojí mysl štěstím. Obojího je milion. Nemusíte hledat význam. Nemusíte hledat nic. Jen to zde i jinde chci mít.

Halsey - Sorry, se mi teď líbí. Krásnej hlas. O text tolik nejde, i když špatnej není. Navíc hudba, kde je jen klavír? To miluji.


Konec depek

29. června 2017 v 20:08 | *Naivka |  Ze života puberťačky
Všechno běží jako po drátkách. Někdy ne, ale přežiju to a jdu jen nahoru. Začala jsem zase číst. Peněz mám až moc a nevím co s nimi. Do mého života se vrátil jeden kluk, kterého jsem měla už ráda asi 3 roky. Je to spolužák. Byli jsme ve Švýcarsku a byli furt spolu. Prostě jsme pořád top. A ty naše slovní hříčky. Miluju to.
Taky jsem prý nezadaná, nebo jsem prý byla. Asi pár hodin, nebo dnů.
Prý. Prý jsme kamarádi. Prý.... Sama jsem bejt zvládala, ale asi nechtěla, i když mě chtěl ten můj spolužák. Stala se ze mě prý ultra roztomilá bytost. No přestala jsem tahat make up a oblékám se na 14, takže je to možný. Nezáleží na tom. Nic se nezměnilo. Jsem šťastná, mám všechno a nic. A tak to bude vždy.

Tahle songa se mi líbí https://www.youtube.com/watch?v=2dEh42TvW20 + tohle mi zahrál ten spolužák jen pro mě v úplně prázdném obrovském divadle https://www.youtube.com/watch?v=NvryolGa19A
pokud s eněkdo cítí na nic https://www.youtube.com/watch?v=O81P0dWo6yg&index=5&list=LLSxmXVsccE5RVuk4wWWt-Dg nebude to lepší, ale poslouchám to já

Taky jedu ve velkým opět TBBT. Ten pocit, když jste postižení hádáte vzájemně chemické sloučeniny, a pak to vidíte v TBBT :D fakt autisti. Spoustu věcí vidím sama se svými kámoši, možná proto mě to tak bere. A taky proto, že Sheldon je ten můj spolužák a já jsme kombinace Amy a Penny? Asi každopádně on je na 95% jako Sheldon. Miluju jeho osobnost. Protože je to speciální a ne klišé jako vše kolem.

Naked

14. května 2017 v 21:15 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Je mi fajn a mám se skvěle. Dneska jsem zažila jednu z nejlepších, možná i nejlepší noc v životě 😊 S drahou polovičkou se to přehnalo, než jsem stihla dopsat článek. Red Bang Society... super seriál, kort pro ty, co mají třeba nějakou takovou nemoc. Skoro vůbec zas nejím. Nikdo mě nedokáže donutit. Nesnáším moravštinu, protože je až moc sexy a až moc mi připomíná asi 4 lidi na které vážne myslet nechci, takže ty mé hovory večerní musí přestat.

Srovnání

10. května 2017 v 21:36 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Tak dneska jsem se po roce a něco rozešla s drahou polovičkou. Kdo ví, jestli to bude nastálo nebo budeme do tří dnů v pohodě. Beru to docela v pohodě, protože prostě.. neměl už ke mně žádný respekt a nechtěl, abych dělala to, co dělám vždy. Přemýšlela jsem, jestli to všechno ohledně kluků nebylo jen proto, že jsem měla ráda stále toho jednoho. Snad ne. To bych byla na pěst. Každopádně ještě škola. Totálka líná a totálka nepoužitelná. Taky to tak vypadá.

luck.

8. května 2017 v 19:34 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Tak zítra půjdu po týdnu do školy. Výsledky od doktora stále nemám. Asi to opravdu budou jen nervy a žádnou nemoc mít nebudu. Chuť k jídlu se vrací, ale je to takový meh. nesmím to přehánět. Do školy se netěším vůbec, nic neumím a ten kolektiv, radši bych navždy zůstala v tom mém malém světě, kam tedy opravdu škola NEPATŘÍ.
Včera byla oslava mých 18. narozenin. Bylo to více než fajn, bylo high.

Chvíle pro sebe... ha ha ha. Spíš celej život

3. května 2017 v 17:23 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Jééé dneska mi je 18. Většinou mám na narozeniny deprese. No dnešek očividně žádná výjimka. Ten pocit, když bám ani fcb nikdo nepopřeje. A řeknou vám všechno nejlepší jen těi lidi. Dárek žádný. Rodinu nepočítám. Jo je to super pocit. Všichni jsou tak milí. Až bych radši umřela. Ten feel, že za víc nestojíte. Jj.Navíc hádky s mým přítelem. Že jsem řekla, že budeme spolu celý den.. ale jen mě vyzvedl a pak jdeme na večeři. Jo jo.. bulí jak princezna... nemám náladu na nic.
A tak mám chvíli pro sebe. Nevím, co normálně děláte vy. Já očividně píšu články nebo koukám na seriály. Testy ve škole jsem oba zkazila. Kámoška bulí, že si ji doma nevšímají, ale všímají si její sestry, které se tento týden narodilo miminko.... až už jdou všichni s tím fňukáním do prdele.


18 kill me

2. května 2017 v 22:36 | *Jenna |  Ze života puberťačky
Zítra mi bude 18. Kdo by kdy čekal, že se toho dožiji. Určitě jsem v minulosti uzavřela pár sázek, že to nedám. Nechci, aby mi bylo 18. Jasně nic se nemění. Ale mám pocit, že jsem prostě už moc stará a měla bych mít aspoň nějakou zodpovědnost. Ale můj život je jen velmi špatná telenovela a důkaz, že srdce je sračka a chemické reakce nejsou náhodou.

Mamka určila, že půjdeme na večeři. Asi proto, že miluji jídlo, ale stejně si dám řízek jako vždy. Skoro vždy. Taťka je na rybách, a tak jsme měli jít jen čtyři. Já, mamka, sestřička a má drahá polovička. Teď volal, že se vrátí a chce jít taky. Těžko říct, jestli mu přišlo správné se mnou být na mé osmnácté narozeniny, nebo mu neberou ryby. Ani nevím, jestli jsem ráda. Kupa blbých vtipů na můj účet nebo nějaké jiné kecy.

Zítra zase píšu dva testy. Ale seru teď i to, co se výjimecně naučím. Aneb dnešní matika a mé vítání čtyřky z matiky na výzo.....
Jsem ve chvíli, kdy si říkám, že jsem se měla zabít už dávno. Ale zase přeci mamka netrpěla takovou dobu se mnou jen proto, aby mě zničila trapná společnost, má přecitlivělost, šikana či lidské přetvářky a lži. Říkala, že její nejhorší narozeniny byly 25. Byla jsem v nemocnici s velkymi horečkami, průjmy a zvracením a byla jsem tam pěkně dlouho, protože se nevědelo z čeho to je. A pro takové dvouleté mláďátko to asi bylo vážně hardcore. A ona chudinka byla i dva dny vzhůru, protože jsem stále plakala a nebo chtěla číst. Krásně strávené narozeniny v nemocnici.

Dnešním článkem jsem asi o sobě řekla víc, než jsem plánovala. Ale vždyť je to jedno. Všechno je. Až na moji rodinu. Proto jsem jim jen chtěla poděkovat někdy, že se tak snažili, i když ze mě vznikla ubohá lidská stránka.

Kam dál